Yaoi svět je jen pro silnější! =D

Prosinec 2012

Vánoční povídka

24. prosince 2012 v 10:49 | TJB! |  Povídky
Hezky prožité Vánoce =),

Jako "Vánoční dárek" jsem sepsal společně s ještě jednou mojí kamarádkou takovou mini povídečku. Kratičká jen tak na přečtení, na pár minutek... =D




!VAROVÁNÍ! - POVÍDKA JE NA YAOI TÉMA (KLUKxKLUK)
Homofobici raději nečíst!


Chigo kontroloval hodinky každou vteřinu a nemohl se dočkat, až na hodinkách naskočí šestá hodina a domů se vrátí Shin. Každé pondělí na něho takto čekal, protože v pondělí vždy končil v práci dříve, ale dnes to bylo jiné. Dnes Chigo do práce nemusel a celý den uklízel a připravoval byt na tento večer. Seděl s telefonem na zemi a čekal, až uslyší klíče v zámku.
Shin už konečně končil v práci, a tak si vzal brašnu a vylezl z budovy na chodník. Otřásl se při náporu zimy, která na něho udeřila. Vytáhl deštník a rozevřením tak zabránil sněhovým vločkám padat na jeho hlavu a za krk. Hodlal se ještě zastavit v obchodě. Všechno nakoupil už před týdnem, ale na jednu maličkost zapomněl. Skočil do obchodu a nakoupil velký balík prskavek. Jeho miláček si přál na Vánoční večer hodně prskavek, chtěl mu je dopřát. Je to to nejmenší, co pro něho může udělat.
Vylezl z obchodu a opět se vydal na cestu domů. Shin se neuvěřitelně těšil. Budou to jejich první společné Vánoce. Rád vzpomínal na první setkání.
V diskontu, který stojí pár minut od jeho práce, byl zrovna Shin nakupovat jídlo na další dny a všiml si osoby, kterou za těch pár minut, co byl v obchodě viděl nejméně sedmkrát. Vždy byla záhadně ve stejnou dobu, ve stejném oddělení jako byl on. V domácích potřebách, pro kutily, oddělení s jídlem, elektronikou. Vždy tam byl, dělal, že si také vybírá. Pokaždé měl košík spíše prázdný a koukal k němu. Pak už začal Shin opravdu chodit do obchodu každý den jen proto, aby se přesvědčil, jestli tam opět je. Vždy tam byl a vždy byl tam, kde stál Shin. Později už Shin nedělal, že o tom neví a začal ho zdravit. Z počátku mu Chigo neodpovídal a vždy se jen červenal a něco mumlal. Ale jako první se odhodlal k prvnímu kroku a zapovídal se s Shinim. Později se pak začali scházet na jiných místech, než byl obchod. Po dvou měsících intenzivních schůzek Shin zjistil, že se do toho svého stalkera zamiloval. A po dalších třech měsících na to, už ho žádal, aby se k němu Chigo nastěhoval. A tohle jsou jejich první svátky, které budou společně slavit. Usmíval se a představoval si v hlavě, jak dnešní večer bude vypadat.
Shin odemkl vchodové dveře a kráčel rovnou k výtahu. Než se dveře stačily zavřít, vběhla dovnitř domovnice, která se právě vracela z nákupu.
"Dobrý večer, z práce?" otázala se Shina a zmáčkla 4. poschodí.
"Ano, konečně jsem se dočkal týdne volna." Shin se na ni usmál a přešlápl z nohy na nohu. Už chtěl, aby vyjel do 6. patra.
Ve 4. poschodí domovní vyšla a dveře stále držela.
"Mimochodem, máte u sebe nájemníka?"
Nikdo v baráku nevěděl, že má Shin tak nějak jinou orientaci. To, že si nevodí domů holky, lidé přikládali tomu, že nemá žádný čas a je věčně věku v práci. Takový vztah by nevydržel ani za nic. A přesto vztah má a je nadmíru šťastný. Vlastně nikdy nebyl šťastnější. Potkalo ho to nejlepší, co mohlo a víc nepotřeboval.
"Ano, bydlí u mě bratranec. Stalo se něco?"
"Nic velkého. Sousedé si jen stěžovali, že je občas v takovouto pozdní hodinu menší kravál, ale opravdu nic, co by mělo narušovat lidi v baráku."
Domovnici znal už skoro tři roky. Věděl, že není zlá a nesnaží se ho vyrazit z bytu. Pokýval hlavou a slíbil, že mu domluví. Zmáčkl 6. patro a nechal se vyvézt. Došel ke dveřím a strčil klíč do zámku. Vešel a zhluboka se nadechl. Byt byl provoněn čerstvě napečeným cukrovím. Musel uznat, že se Chigo snažil ze všech sil. Boty byly srovnané, stůl čistě prostřený a na sporáku se hřálo jídlo. Ano, nemohl mít lepšího partnera, než měl teď.
"Chigo! Jsem doma!" křikl, zatímco si sundával sako a pokládal ho na opěradlo gauče.
Neozýval se. Nakoukl do koupelny, ale tam byla tma, jen to tam vonělo po pěně do koupele. Takže se jeho cukroušek už dávno umyl a nepočkal na něho? Došel k ložnici a začal šmátrat po vypínači, aby viděl alespoň něco.
Když rozsvítil, musel se usmát. Na posteli ležel Chigo. Byl natažený přes celou postel. Jeho oblečení bylo rozházené po zemi a on byl ovázán modrou saténovou stuhou. Shin se kochal pohledem a snažil se vrýt si do paměti každičký detail.
"To je dobře, že už jsi doma! Čekám tu na Tebe." zapředl spokojeně Chigo a posadil se na postel.
Sladce se usmíval na Shina a užíval si, jak se Shin drží, aby po něm hned na místě neskočil.
"Chigo, to ses pro mě takhle ustrojil? Jeden pohyb a mašlička je dole…"
Chigo nevinně zamrkal. "To ne já. To Santa. Luskl prsty a řekl, že se prý budu vyjímat jako dáreček pro tu nejkrásnější osobu na světě. Tady vzadu je i Tvá jmenovka." s těmito slovy se na Chiga otočil zády a vystrčil na něho pozadí.
Shin k němu došel a jemně pohladil stuhu.
"Nesahat! Je teprve půl 12. Ještě nejsou Vánoce! Dárečky se rozbalují až na Vánoce." škádlil Chigo Shina a odtáhl se od něho na druhý kraj postele.
Shin si rozvázal kravatu a přelezl postel k Chigovi. Chytil ho za ruku a políbil jí.
"Kašlu na pravidla, chci si své dárky rozbalit teď. Vlastně, na ostatních dárcích mi ani nezáleží. Chci jen a jen Tebe. Prosím, buď mým."
Chigovi taková slova lichotila. Cítil se být milovaným a chtěným. Sice Shina škádlil, ale sám si přál, aby Shin porušil "Vánoční pravidla" a vrhl se na něho. Rozvázal jeho pracně zavázanou stuhu a mohli si dopřát potěšení v náruči toho druhého.
Shin ho položil na postel a vlezl si na něho.
"Dal sis s tím velkou práci viď?" stále se na něho usmíval, ale cítil svrbění v ruce, ve které držel konec stuhy. Stačí jeden pohyb rukou a Chigovo tělo bude jeho.
"Nedal, to byla maličkost. Vyhlížel jsem z okna, abych věděl, kdy přijedeš a já to stihl."
Shin se zasmál. Tohle mu jako odpověď stačilo, vzal to jako vybídnutí. Trhnul rukou a už držel v ruce saténovou stuhu, kterou hbitě odhodil do kouta. Lačným pohledem se kochal Chigovo krásné tělo. Chigo mu začal rozepínat košili a pomohl mu ji sundat. Občas zavrněl, když se ho Shin dotknul anebo ho pohladil.
Shin na nic nečekal, vrhl se hladově na Chigovi rty. Vsál spodní ret a jemně ho stiskl. Rukou hladil a laskal Chigův penis a v hlavě mu lítaly myšlenky o tom, jak konečně našel štěstí.
Shin zahrnul jeho hruď polibky. Začal divoce líbat kůži u klíčních kostí. Miloval Chigovo tělo. Proto také, aby se Chigovi a jeho tělu nic nestalo, vytáhl z nočního stolku malou tubu. Dělá to proto, že nechce, aby to jeho miláčka bolelo. Za to všechno, co pro něho Chigo dělá, mu to musí nějak vrátit. Dostatečně připraven do Chiga vklouzl. Chigo zasténal, když nechal do svého nitra proniknout Sihnův úd. Chigo zaryl nehty do Shinových boků, když se Shin začal pohybovat. Shinovi dělal neskutečně dobře. Oba si spolu užívali slastné pocity, které zaplavovaly jejich těla. Shin vyvrcholil do Chigova těla. Chigovi stačil jen letmý pohled na slast prožívajícího milence a byl posunut ke stejné slasti jako byl Shin. Potřísnil Sihnovo i své bříško. Přitisknul se k němu a nechal se pevně obejmout. Spokojeně vrněl, takhle si představoval, že to bude probíhat. Byl opravdu šťastný. Nemohl se dočkat, jak se bude Shin tvářit, až uvidí ten speciální dárek, co mu koupil pod stromeček… Koupil mu velikou, modrou hračičku, aby měl v sobě něco obrovského, všechno je jednou poprvé.
"Mimochodem, zastavila mě domovnice. Prý tu občas po večerech děláš menší kravál. Tak to vypadá, že Tě budu muset potrestat." pronesl Shin a začal pomalu sjíždět pusou po těle až k podbřišku, kde to všechno mohlo začít nanovo.



TJB! =D

Co se tu děje?!

23. prosince 2012 v 20:14 | TJB |  *Ze života*
Přeji příjemný večer =),


takže zítra už konečně Vánoce? =D (já vím, že to neni velkolepá informace,že o tom všichni víte =D) Užijte si Vánoce, prázdniny a volno v práci... =)


Téme tohoto týdne je "Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?" Jelikož jsem optimista a zajímám se o filozofii, nejradši bych tady napsal, jak jsou lidé zkažení a mysl raději neotvírají... Ale popravdě, to se mi nechce... Nechci sobě ani ostatním kazit příjemné svátky myšlenkami o tom, jak to tady není úplně ready... ;)
Napíšu sem, co jsem viděl a slyšel ve školce, když jsem před třemi týdny šel pro bratránka do školky.
Stál jsem mezi dveřmi a čekal až si Martin (bratránek) posbírá všechno oblečení, své výtvory (které mi následně samozřejmě narval do rukou,abych je nesl... =D) a kousek ode mě seděla malá holčička s nějakým klukem a povídali si... Skoro jako dospěláci, seděli k sobě zády, navzájem se tak opírali a jen tak zírali na strop, celkem pasivní aktivita... Nepamatuji si,že bych jako malý něco takového dělal nebo o něčem takovém přemýšlel.
Holčička najednou začala chlapečkovi vyprávět, jak je jí líto pánů, co řídí naši zemi. Vyprávěla mu, jak se u ní doma každý večer rodiče rozčilují, křičí a každý večer chodí do postele nakrknutí. Říkala, že pak vždy jen tiše sedí a o všem přemýšlí. Zavře oči a přeje si vidět lepší svět, hodné lidi. Holčička pokračovala. Skoro tam brečela, že je smutné, jak všichni lidé ty pány nesnáší. Že musí mít tolik nepřátel, proč se prý ti pánové nechovají slušně k ostatním lidem? Proč prý berou peníze starým lidem? Bylo vidět, že jí to je všechno opravdu líto, načež se na ní ten kluk otočil, chytil ji za ruku a začal na ně nadávat. Říkal jí, že je nemá litovat, že jsou to zlí lidé, kteří nechtějí, aby hodní lidé žili, ale chtějí být bohatí a silní... Že nechtějí, aby malé děti jako jsou oni měly krásný život. Když slyšíte o tomhle mluvit malé děti, kterým je tak 4-5 let, zamyslíte se nad tím. Sakra, co je tohle za život? Když už děti v tak malém věku (já vím, že tomu ještě nemůžou rozumět, ale stejně, už jen ta myšlenka, že se nad tím pozastavují místo toho, aby si hrály!) přemýšlí o vládě a jsou tu i tací, kteří politiky litují, protože jsou nenáviděni...
Tihle lidé nikdy oči nezavřou... Budou krást dál, dál ubližovat a nahrabávat si pro sebe... Ale nemělo by se to řešit před malými dětmi, akorát je vystraší...
Marně zavírám oči a otevírám mysl. K čemu mi to je? Otevírám mysl pro lidi, kteří si to zaslouží... Rodina, přátelé a především pak optimistům, kteří se nebojí se se mnou jen tak zapovídat, zasmát se... ;) To je přesně to, co chci vidět, když otevřu mysl... =) Šťastné lidi, a jiné lidi kteří chtějí být také šťastní...




Dobře, vím, že tento článek byl krapet zmatený a vlastně úplně mimo všeho, ale chtěl jsem se o ten zážitek ve školce podělit...


TJB!

P.S. od pondělka už začnu přidávat konečně Anime ke shlédnutí... ;) Ať už tady je něco pořádného... =D

Dvě ohraná témata! *Přemýšlím*

20. prosince 2012 v 13:41 | TJB |  *Ze života*
Příjemné odpoledne =),
rozhodl jsem se napsat další článek plný mých rychle vylovených myšlenek, které se mi zjeví občas v takovéto hodiny. Rád bych pronesl pár vět k této týdenní situaci. =))

(1) První věc, kterou bych rád jakýmsi způsobem okomentoval je náš tzv. "konec Světa". =) Ano, toto otřepané téma,které se určitě řeší kdekoliv, kdykoliv a řeší ho kdokoliv, tak já nezůstanu pozadu. =D Lid se rozdělil na tři skupiny. 1) ti, co věří na konec světa, 2) logicky ti, co nevěří na konec světa a třetí skupina je samozřejmě ta, kterou to nezajímá... =) Ale proč se ty dvě hlavní skupiny hádají? Copak každý nemá právo na to, věřit si čemu chce? Já například spadám do druhé skupiny... =) Prostě Mayové ukončili kalendář, nic víc nic míň, ale nikdy bych za to nikomu nenadával... =) Ani omylem! Nechávám si své názory pro sebe a pokud se mne někdo na toto téma zeptá, můžu s ním v klidu debatovat a rozhodně se nehádat! =DD Přeci jen, jsem nekonfliktní typ. Ale když se na to podívám z jiné strany. Za poslední týden se první skupina rozdělila také na dva tábory → 1) jsou smířený, 2) jančí a chytají hystérii. Do druhé skupiny spadl můj tatík... =D Vcelku racionální člověk, vzdělaný... Ale občas mu holt přeskočí.... =D Radši s ním na toto téma nediskutuji, protože vím, že by do mě kéroval a nutil mi myšlenky... =)) Já se jen se zájmem koukám jak skladuje jídlo... =D Dělá tajné zásoby jídla a peněz až ten konec přijde. Pokud někdo přežije (doufá, že přežije on =D) tak prostě bude mít něco na ten "začátek". Je to jen tak pro pobavení a koukání jak tajně balí těstoviny, sušenky a já nevím, co ještě... =DD Je to sice přehnané, ale nikdy bych k němu nešel a řekl mu, že je prostě mimo a věří v největší kraviny světa. Né... =D Prostě je to táta a pokud mu hráblo, stojím za ním... =D
Takže pokud na toto téma máte svůj vlastní názor, jakože určitě máte, odvažte se a hoďte mi názor do komentářů... =)

A druhá věc:

(2) Jsou všmi milované VÁNOCE! Já jakožto silný optimista se neodvážím napsat, že Vánoce nesnáším. Ale vcelku mi přijdou jako normální svátek... Za mého ranného dětství =D to byly svátky klidu a míru... Seděl jsem u stromečku, rozbaloval dárky a na noc všechny vyskládal na postel a spal s nimi na další den... =D Prostě klídeček, pohodička, především pak prázdniny a klid od školy... Teď jen ve třídě poslouchám ostatní jak řeší, že nemají nic nakoupeného, ještě ani nemají stromeček... Jakej stromeček? =D My jsme před 3 lety zavedli to, že koupíme jen ty větvičky, aby to trochu vonělo, žádné velké kácení.... =D Ostatní skoro pláčou, že nemají napečené cukroví, jen 8 druhů... Jaké cukroví? =D My zavedli tradici → koupit si nějaké bonbony, trochu podpořit vietnamce u nás a hotovo... Maximálně upeču perníky... =D
Prostě by se to všechno nemělo tolik hrotit a spíše si užívat to volno!!! A libovat si v tom, že nemusíte vstávat do práce a do školy... =DD To je to poselství Vánoc... =D
Vím, že na tohle téma se objevují a budou objevovat články jak houby po dešti, ale neodolal jsem nějak sespat svou myšlenku.... =))

Snad jsem vás nějakým způsobem zaujal, třeba i pobavil a já přeju Veselé Vánoce pohodovej čtvrtek, ještě pohodovější pátek (páč je zítra konec světa! =D) a v Pondělí roztrháme balící papír... =D

TJB! =D

Když beru do ruky tužku a gumu

11. prosince 2012 v 18:17 | TJB |  *Kreslení*
Přeji příjemné úterý... =))
Venku je -3 stupně. Krása.=D Lepší už to ani být nemůže...=D Chci říct, vždy jsem tvrdil,že miluji zimu, ale začínám mít pocit, že se úplně nepřátelíme.=D Jsem krutě zabalený do tlusté mikiny a po ruce čaj.=D Miluji zimu za oknem!
Abych přestal řešit zimu jako každý druhý, házím sem další obrázky,které byly nakresleny v průběhu měsíce. Prostě jsem čapl tužku a gumu a nakonec připojil svoji fantazii, bez které by to už ani nešlo... =P





Jen malé kreslení autíčka pro bratra jedné holky...=DD Co na to říct, prý se líbilo.=))





Tohle je spíše pro... řekněme pro yaoisty/ky...=D Prostě pískáme, odvracíme hlavu a děláme,že to nevidíme...=DD

Teď je na ty Vánoce opravdu nějak málo času, hlavně když všichni zmatkují kvůli dárkům... -_-
Takže se mějte krásně,přežijte poslední dva týdny ve škole a hlavně se nestresujte!!!=DD

TJB!=D

Nemoc → Leukémie

7. prosince 2012 v 20:26 | TJB |  *Ze života*
Příjemný páteční večer,


konečně začíná víkend... =D Bylo to nekonečné, ale konečně přišel a já se opět rozhodl napsat krapet sobecký článek, ale rád bych, aby si z toho lidé třeba vzali ponaučení (jakože ne) nebo prostě, aby věděli jak se chovat k takovým lidem, jako jsem já...


Zhruba před dvěma týdny jsem byl u doktora, který mě po normální prohlídce poslal na jedno oddělení, na vyšetření. Nevěděl jsem o co jde, ale šel jsem tam. Sedl jsem si do čekárny a čekal až mě zavolá sestra. Vedle mě seděl starší pán, který vypadal hodně zničeně a vypadal, že by nejradši brečel. Jelikož jsem celkem komunikativní, přátelský a nepřeju nic špatného, pána jsem se optal jestli tu čeká také na vyšetření.
Po této otázce se na mne pán podíval s hrůzou v očích. A položil mi otázku: ,,Ty jdeš také na vyšetření? Takhle mladý? A jsi takhle veselý?" poté, co jsem to vyslechl mi přeběhl mráz po zádech. Nevěděl jsem, co si myslet o této otázce. Nechápavě jsem se na něj díval a řekl mu, že doktor říkal, že je to jen vyšetření, nic víc a nic míň.
Pán se na mě smutně podíval a jen jsem viděl jak neslyšně vyslovuje slovo "leukémie". Tělem mi projela vlna bezmoci, strachu. Chtěl jsem propadnout histerii. Vstal jsem a belhavým krokem jsem se dostal k sestřičkám. Oznámil jsem ji, že čekám na vyšetření a jestli je tohle oddělení na leukémii. Sestřičky se na mne zdrceně podívaly a v jejich očích se leskla lítost. Vše mi odkývaly a já se beze slov, bez náznaku ve tváři vrátil do čekárny a dosedl.
Abych to upravil na pravou míru - ne možná každý ví, co je leukémie. Zkrátka a dobře, leukémie je rakovina krve. Je to celkem rychlý proces, kdy vám krev napadnou právě rakovinné buňky a postupně napadají orgány a tělo pomalu zbaví práva žít. Léčí se transplantací kostní dřeně nebo plazmy. Jenže kost. dřeň ani plazma není ve skladech zásobami, jako je to s krví. Tyhle části musí být čerstvý aspoň 2 dny.
Takže jsem čekal a když mě zavolali dovnitř, jen jsem bez myšlenek vlezl dovnitř.
Abych to zkrátil, leukémii mi opravdu diagnostikovali. Rodina je z toho pekelně špatná, ale popravdě já jsem snad jediný optimista, který se drží naděje... =D
Máma to jak jinak než oznámila ve škole a ve škole se to proletělo jako létající Čestmír... Profesoři na mě koukají s lítostí. Spolužáci mě taktéž litují, ale hlavně, lidi se kterými se nemusím a děláme si naschvál se mi smějí... A říkají, že si to zasloužím. Že je nesmysl, abych se uzdravil. Je nesmysl, abych se zbavil leukémie. Je nesmysl, aby se ke mně dostala kostní dřeň dřív než mě leukémie dostane...
Takovým lidem se jen směju... Já jsem v pohodě, mě to netrápí... =) věřím na osud a jestli mám umřít teď, tak mě třeba Bůh chce nahoře a chce mě ušetřit něčeho hrozného, co na tomhle světě bude... ;) Já jsem v cajku...=D Stále chodím na tréninky, stále dělám to, co mě baví... Dokonce jsem se přihlásil na dobrovolné akce... Neřeším to... =D
Opravdu mě to netrápí, takové lidi spíše já lituji. Ani ne sebe, ale je...

Což je rada pro lidi, kteří se ocitnou v blízkosti takových lidí. Nemusíte se s nimi najednou přátelit, pokud ste se s nimi moc nebavili předtím, je jim jasné, že je to jen zájem... Pokud je to váš kamarád, projev mu soucit, ale jen jednou. Pak už s ním jednej jako vždycky. Urážej ho, směj se s ním, klasika...
Pokud je to někdo, koho nemáte v lásce... hej, tak si ho prostě nevšímejte. Můžete si v duchu říct, že je to chudák, ale rozhodně mu to neříkejte, je to to poslední, co chce slyšet. Jak ho někdo lituje. =)


Takže poselství tohoto článku vlastně neni níc, jen jsem chtěl objasnit chování k lidem s vážnou nemocí... =))

Tak třeba vám tenhle článek něco dal, ale spíše ne... =D



Mějte se, prožijte pořádně víkend... Nestresujte se před Vánoci! =D chyťte si kapra a na viděnou u dalšího článku,

TJB! =D

Kuroshitsuji

4. prosince 2012 v 18:49 | TJB |  Recenze - ostatní
Příjemný úterní večer,
dašlí recenze je na anime - KUROSHITSUJI




Informace:
Název v AJ: Black Butler
Název v ČJ: Teoreticky v překladu doslova "Černý komorník", ale příčí se mi to psát...=D Nechme název Kuroshistsuji...
druh: TV série
počet díl: 1. série - 24 dílů
2.série - 12 dílů
vydání: 2008-2009; 2010


Děj:


Anime vypráví příběh dvanáctiletého chlapce jménem Ciel Phantomhive. Syn z urozeního rodu šlechticů. Jednoho dne začne jejich panství hořet a on, společně s rodinou v domě uhoří.Aby se pomstil lidem,kteří měli prsty v úmrtí jeho rodiny,uzavře pakt-dohodu s démonem jménem Sebastian Michaelis.Sebastian je připoután k Cielovi a je z něho rázem komorník,který musí svého pána chránit a plnit všechna jeho přání, ovšem dokud Cielovi nesplní přání a nepomůže se mu pomstít těm lidem.Jakmile vykoná svou pomstu, odevzdá svou duši démonovi a tím vyhasne jeho život.Jsou spojeni pečetí na Cielově oku a Sebastianově ruce.Jejich dobrodružství kříží mnoho postav a mnoho zvratů a dovídání se nových věcí. Celá jejich cesta směřuje jen k jednomu konci → chytit pachatele,ztrestat je a splnit požadavky ve smlouvě.



Můj názor:


Pozn.: píši děj jen na první sérii, kdybych psal i druhou, vyzradil bych většinu děje a rozuzlení zápletek, což se mi nechce...=D

Jinak Kuroshistuji už je vlastně takový základ, panovačný a vždy nabručený Ciel dává rozkazy svému démonímu komorníkovi. Já osobně mám Ciela rád, jeho styl a způsob chování se mi líbí...=D Prostě kruťas. Celá první série je naprosto parádní. Doplňující postavy (Pluto,Grell,Finny,...) do anime krásně zapadají a podtrhují jeho podtext. Některé použitelné hlášky a Sebastianovy pohledy, když vidí kočičky je prostě grandiózní...=D Konec první série? Paráda,prostě takhle to má končit.Sice to fanynkám asi trochu rvalo srdce,ale to je prostě konec.Takhle hezky se má anime zakončit.Nic se neděje,jen se stalo to,co bylo od začátku dáno...
2. série? Dovolte aybch se zasmál. Nebo si přinejmenším nafackoval,že jsem jí zkoukl. Celý děj mi přišel takový...divný.Ciel a Alois.Všechno to bylo už moc zpatlané.Do toho Claud a vše možné.Ale tohle všechno se dá překousnout ještě.Chápu,že druhá série musela být.To jinak nešlo.Ale ten konec? Démon? On!? Heh,tak to ani náhodou!A jak poslal krabičky s těmi papírky? V žádném případě!TOHLE jsem jako konec nebral,hnus a škvár!
3. série? Tu nechci vidět, začali na ní prý pracovat. Chci vidět, co v ní zase vyvedou. Už se duševně připravuji na to, že se nám fanouškům pomstí a rozhodnou totálně zničit idey a prostě tam Sebastiana zabijou...=D Ale nechme se překvapit!










TJB! =D

Nechávám jí samotnou... =/

1. prosince 2012 v 11:42 | TJB |  *Ze života*
Zdravím,


máme tu konečně víkend, který ale samozřejmě uteče dřiv než řekneme NEJNEOBHOSPODAŘOVÁVATELNĚJŠÍHO, NEJNEZPRAVDĚPODOBŇOVÁVATELNĚJŠÍHO, NEJNEZDEVĚTADEVADESÁTERONÁSOBITELNĚJŠÍHO ROBOTICKÉHO POMOCNÍKA! =D


Jinak jsem se zase rozhodl napsat článek na téma týdne. Samozřejmě bych tu mohl napsat, že každý má občas období, kdy si člověk připadá na všechno sám, nemá po boku nikoho, kdo by mu mohl pomoct a nikdo, kdo by ho držel při procházení toho největšího bordelu na světě. Ten pocit, když se v jednom měsící zjistiíte, že zdravotní stav oblibeného dědy a babičky neni nejlepší a jen sepínáte ruce a prosíte, aby se jim nic nestalo a byli v pořádku. Pak se prostě cítíte slabí, že vám nikdo nerozumí a nikdo necítí takovou bolest jako vy. Cítíte se sami. A hluboko uvnitř cítíte, že na tohle nechcete být sami.


Ale tohle tu psát nebudu... Rád bych taky vyvíšil pocity (o kterých tedy nic nevím) svého psa - Izzie!
Ona zažívá samotu každý den, je mi to strašně líto, snažím se jí to všechno vynahrazovat každý den po škole. Chodíme spolu na dvouhodinové procházky, chodíme o víkendu na cvičák. Už jsme vyhráli spolu nějakou tu cenu, ale i přesto, že se jí věnuji je hrozně osamocená. Chci říct - ráno odejdu do školy a mnohdy jsem tam do čtyř. Táta přijíždí z práce až pozdě v noci a do práce opět odjíždí brzo ráno. Izzie jen celý den čeká, sama, u dveří až v nich zachrastí klíče a já přijdu. Nevím jak přesně se cítí, ale to, že vždy čeká u dveří a oči se jí rozzáří, když mě vidí, mě ujišťuje, že cítí velikou samotu, když je přes den doma...

Nejradši bych s ní byl celé dny, kdybych mohl. Je mi na nic, když vím, že se cítí jak se cítí. Přes to všechno, ale oddaně sedí u dveří, každý den, celý týden, celé měsíce i roky. Je úžasná.



Nesmíme zapomínat, že i zvířata cítí samotu. Když už doma máme nějaké zvíře, musíme i na ně myslet. Co můžeme vědět, třeba to, že letargicky leží a do ničeho se jim nechce, je známkou deprese. Cítí samotu a jen chtějí, aby jste se k nim přidali. Seděli s nimi na podlaze a nic nedělali. Já věřím tomu, že i zvířata se můžou cítit "pod psa" a mít špatnou náladu. Občas je dobré s nimi jen tak ležet a nic nedělat.






Přeji příjemnou sobotu! =D užívejte si, protože jak říkám, Pondělí přijde neúprosně a bez slitování!! =D


Držte se,

TJB! =D