Yaoi svět je jen pro silnější! =D

Listopad 2012

Zase kreslím... O.o

28. listopadu 2012 v 18:57 | TJB |  *Kreslení*
What's up?! =D


Konečně konec středy a už jen dva dny do víkendu... Neuvěřitelně se to táhne... Ale nemám si na co stěžovat... =D Dneska ve škole někdo ve 2. patře ucpal na klukách záchod (teniskou) a splachoval, totálně rozsekal trubky, takže zítra jdeme do školy jenom na 2 hodiny!! =D Kluk retardovanej, ale celkem to bodlo, jenom dvě hodiny... =)


Jinak jsem opět kreslil, včera jsem tak nějak čmáral...


Okakura, pokud se vám líbí... =D Zapomeňte na něj! V anime se chová jako naprostej idiot... =D Občas totálně na přes držku... =D


A ještě sem házím starou kresbu, kterou jsem kreslil někdy hodně dááávno... =D



Jak vznikl tenhle obrázek, už si ani nepamatuju... Jediný co si pamatuji je, že jsem ho kreslil neořezanou tužkou, která se pořád lámala... =D


Tento článek vám opět nic nedal, je mi líto... =D
Jinak zítra hodně štěstí ve školách a všude možně, přežijte to, ať se dočkáme víkendu a Vánočních prázdnin... =P


Páčko,

TJB! =D

Splašený čas!

26. listopadu 2012 v 18:18 | TJB |  *Ze života*
Zdravím,


předem dávám vědět, že tenhle článek nebude teoreticky o ničem... =D Jen bych rád upozornil na velký nedostatek času... Jako by nás každý přibývající rok okrádal o čas... =D Asi je to tím, že stárneme a máme více povinností a čas nám pomalu mává v parníku, který odjíždí někam na pustý ostrov... =/ Času je opravdu málo a neměli bychom ho promarnit doma nebo stálým šílením ve škole... Čímž nechci nabádat, aby se přestalo chodit do školy! =D Ale už to chce Vánoční prázdniny, prostě dát si pořádný voraz od všech povinností... ;)


Když jsme u povinností... Mě teď nechutně tlačí čas, musím se učit na zítřejší test z Algebry, fyziky a navíc půjdu na dobrovolné zkoušení z biologie, abych to měl všechno za sebou... =D Proto je dnes článek malý, stručný a vlastně bezcenný... =D


A jako bonus, že jste se dostali (pokud dostali) až ke konci článku sem přikládám pár důkazů o tom, že doktoři jsou VÁŽNĚ ARABOVÉ!!! =D Byl jsem u doktora, který mi diagnostikoval zánět hltanu... =D Paráda!


Tady jsem dostal recept... =D Musím říct → ECHT tomu rozumím... =D


A jen taková malá ukázka doktorů... =D Zajímalo by mě, kde se učí psát... =D


Takže já zase vypínám compič, na zítra se prostě učit musím... =D Doma zůstanu až příští týden... Radši =D


Příjemnej večer,


TJB! =D

Víkend = kreslení

25. listopadu 2012 v 18:02 | TJB |  *Kreslení*
Dobrej večír,
přináším jen malou ukázku toho, když se člověk jako já o víkendu nudí, protože nemůže jít ven (zdravotní důvody) a po ruce má akorát kus papíru, tužku a gumu... Ani to ořezávátko nemám! Před týdnem jsem ho půjčil ve škole a nějaká čórka mi ho už nevrátila.. =D Takže jsem si to poznamenal do mobilu a zítra budu své ořezávatko bezpodmínečně hledat a vydoluju ho z někoho... =D



Zde není nutno vysvětlovat oč jde, ale pro jistotu... =D Samozřejmě to je měsíc ze Soul Eateru, ten vždy se usmívající a slintající? Krvácející? úsměv na noční obloze... =D

A tady je další Soul Eater... =D Zkombinovaná Blair v podobě lidský i kočičí... =D Jak jsem zjistil, kombinování dvou podob na jednu malou A4 se opravdu nevyplácí a když už jsem měl základ musel jsem ho jak největší trotl gumovat... =D Takže tohle je až druhý nákres... =D

A jako bonus... =D jsem našel v nějakých starých věcech opravdový bonbonek a to bylo z roku, myslímže někdy 2005-2006 když sem jel vlakem do Prahy na Advik... (To byly časy, to jsem ještě nebydlel v Praze... =D Teď už mívám Advík přímo před nosem... MUAHAHA...) Ale! naproti mě si sedl takovej pán a furt na mě blbě koukal, tak jsem vytáhl papír a propisku a jednoduše jsem ho kreslil... Jenže po chvilce mě srala jeho tvář a tak jsem začal kreslit jen tak od ruky... =D

Neukamenujte mě za nechutnou tvář, ale berte to s rezervou 6 let zpět! =D


Přeju vám, aby jste si užili posledních pár hodin svobody, protože počínaje zítřkem, začíná dašlí týdenní týrání!! Držte se,




TJB! =D

Má pusa!

24. listopadu 2012 v 20:15 | TJB |  Normální
Tak jsem seděl v lavici s kámoškou a ani nevím, jak jsme se k tomu dostali, ale začala mi vyprávět o své první puse... =D Opravdu záživné, hodně mě to zajímalo, bylo to naprosté drama... =D Souboj kluků o její pusu... =D Nicméně mi vnukla nápad, tak jsem to ještě ten den hodil na papír. Ona mi to trochu upravila a připsala jednu část... =D "Umělkyně!" =D
Příjemné počtení:


"Holky? Holky! Já jdu domů, nebaví mne to tu."
Pobrala jsem všechny své věci a začala se prodírat houfem lidí, co tancovalo na parketu. Šla jsem chodbou k hlavním dveřím. Holky se mě snažily přemluvit, ale já jsem se na ně vykašlala. Ještě někdy se nechám přemluvit na jejich skvělou zábavu v pátek, která se rovnala diskotékám. Na takovou zábavu prostě nemám a nejsem stavěná. Radši jsem doma s knížkou nebo si kreslím. Oblékla jsem si sáčko a vylezla ven. Stál tam velký chlap, který měl černé brýle, i když byla noc a byl až nechutně namakaný. Vedle něho se válelo pár skleněných flašek, asi už měl v sobě nějakou dávku alkoholu.
"Hej! To už odcházíš, kočičko? Nejdeš nějak brzo? Je teprve půl 12!" volal za mnou, ještě když jsem byla v půli ulice.
Jako svoji odpověď jsem mu poslala zvednutý prostředníček, aniž bych se ohlédla. Zasraný nadržený chlapi. Ještěže je Vítek jinej. Už jsem se těšila, až se s ním další den setkám a půjdeme společně na procházku do parku. Už dvakrát se mě pokoušel políbit a já jsem vždy uhnula. Je to má první pusa, nevím přesně jak se chovat. Musím si to ještě pořádně promyslet a propracovat v hlavě. Nemám zdání, co mu povím, co udělám. Ale chci ho políbit, co nejdříve. Už jen za to, jak je pozorný, milý a příjemný.
Přešla jsem jednu ulici a čekala na přechodu, až ožije na semaforu zelený panáček. Červený panáček zmizel, objevil se zelený, semafor začal tikat. Donutila jsem své tělo k pochodu a přešla jsem přes přechod. Celá ulice byla ozářena neonovými světly z různých obchodních domů a barů. Přede mnou stála banda chlapu, kteří byli evidentně totálně zpitý. Přitáhla jsem si tašku k tělu, hlavu skrčila mezi rameny a dělala, že si jich vůbec nevšímám. Když jsem kolem nich procházela, srdce mi bušilo. Chlapi mě bez jakéhokoliv povšimnutí ustoupili z cesty a nerušeně si povídali dál.
"Jsi moc paranoidní, hezky se uklidni," promlouvala jsem v klidu ke své neklidné duši vevnitř.
"Někdo nás sleduje!!!" můj hlas vevnitř začal opravdu šílet. Už jsem toho měla dost! Nemůžu trpět paranoiou, pak bych nemohla ani vylézt z baráku. V hlavě jsem si představila, jak ten hlásek praštím po hlavě židlí a uspím ji alespoň na cestu domů.
Přešla jsem další přechod a zahnula do leva. Tuto ulici důvěrně znám, ještě sedm minut a jsem doma. Tam si napustím vanu a pořádně se vydrbu, smrad z cigaret mi prolezl minimálně až k mozku. Konečně také dočtu detektivku "Polární přesun" a zalehnu do postele. Potutelně jsem se usmívala a už se těšila na tu pohodu doma.
"Slečno?!"
Otočila jsem se za hlasem, který volal. Viděla jsem, jak ke mně dobíhá kluk kolem devatenácti let, blonďaté vlasy a s tmavě modrou šálou kolem krku.
Vypadal, že se ztratil… Otočila jsem se a čekala, co z něho vypadne.
"Pomohla byste mi, prosím?"
V hlavě jsem začala žhavit mozek, abych si vybavila názvy ulic, které znám v okolí, abych mu byla aspoň trochu nápomocna.
"Nevíte náhodou, kde je tady ulice Zlaté korunky?"
Ulici jsem znala moc dobře, bydlela tam kdysi učitelka ze základní školy. Otočila jsem se opačným směrem a začala jsem mu popisovat cestu, jak se do ulice dostane.
Zabraná do vyprávění jsem si nevšimla, že kluk vytáhl nůž. Když jsem si toho všimla, vyděsila jsem se a rozhodla se strategicky vzít nohy na ramena. Ten kluk mě vyhmátl a stáhl mě do uličky k popelnicím, která vedla kolmo na tu, ve které jsem ho potkala.
Sápal se po mně a snažil se ze mě sundat oblečení. Já křičela z plných plic a doufala, že mi někdo přiběhne na pomoc. Do ucha mi vrčel, že mám držet hubu nebo mě zabije, ale já nedbala na jeho výhružky a stále volala o pomoc.
Naskočila mi husí kůže, když mi začal strkat jazyk do ucha. Na chvíli jsem přestala křičet, abych se zbavila toho odporu a nutkání pozvracet se. Opět jsem začala volat z plných sil a pomalu ztrácela naději, že mi někdo přijde pomoc.
Uprostřed mého volání o pomoc, kluk zaútočil na moje ústa, která se zoufale tvarovaly do věty "Pomozte mi někdo!". Začal mě líbat a snažil se mi strčit jazyk až do krku. Zoufalstvím jsem nevěděla, co dělat a tak jsem jednoduše stiskla zuby. Svůj jazyk jsem stáhla do zadu, jak jen to šlo a jeho jazyk začala drtit mezi svými zuby.
Kluk zavyl bolestí a odtrhl se ode mě. V tu chvíli andělé vyslyšeli moje volání. Do uličky vběhla nějaká paní, která byla na večerní běžecké procházce se svým psem. Pes začal okamžitě štěkat a ten kluk byl nucen dát se na útěk malou uličkou někam do neznáma.
Paní jsem moc poděkovala a požádala jí o telefonní číslo, protože jsem jí chtěla pozvat na kafe či jí koupit nějaký dárek za záchranu. Poté jsem se ihned dala na úprk a doběhla domů. Bez pozdravu, bez řečí, beze všeho jsem se odebrala do koupelny. Zamkla jsem se a opřela se o dveře. Hlavu jsem složila do dlaní a najednou se mi po tváři začaly kutálet slzy.
"Ty bastarde… Ukradl jsi mi polibek," šeptala jsem do rukou.
"Moje první pusa měla patřit Vítkovi, ty si mi ji sprostě ukradl a teď už nemůžu snít o své první puse s ním."
"Pusa nyní náleží Tobě! Doufám, že jsi šťastný…"
Opláchla jsem si obličej a koukla na sebe do zrcadla.
"Budu muset zavolat na policii, nechci, aby ukradl pusu i jiné dívce…"


Příjemný (brzy končící!!) víkend,

TJB! =D

Busou Renkin

23. listopadu 2012 v 18:37 | TJB |  Recenze - ostatní
Příjemný podvečer,

Přicházím z druhou recenzí a to na anime → BUSOU RENKIN




Informace:
Název v AJ: Arms Alchemy
Název v ČJ: Zbraně alchemie
druh: TV série
počet dílů: 26
délka: cca 23-25 minut
vydání: 2006-2007





Děj:


Mutou Kazuki je normální student s opravdovými přáteli a se správnou sestrou. Jednou se, ale probudí ze strašné noční můry, kde byl zabit ohavným monstrem, když se snažil zachránit bezbranou dívku. Další den prožije v pocitech, že to byla zlá noční můra. Nehezky ho k večeru překvapí monstrum znova a to ke všemu na půdě školy. Monstrum na něho začne nadávat, že měl být dávno mrtvý a chce ho zabít znova. Na mobil mu přijde smska, že neznámý odesílatel se k němu, co nejdříve dostaví a ať vydrží a neumírá. Na pomoc mu přiběhne dívka s modrými vlasy a v modré školní uniformě. Na tváři se jí táhne dlouhá jizva. Dívka monstrum zneškodní a představí se jako Tokiko. Kazukimu musí vysvětlit ten večer, kdy jí zachránil před netvorem a byl zabit. Dozvídá se, že místo srdce mu bylo vloženo "Kakugane", což je zbraň, kterou používají alchymističtí bojovníci v boji proti takovýmto zrůdám. Kazuki se přidává k Tokiko a veliteli Bravu, aby zneškodnil všechny tyto zrůdy a tím tak chránil svojio rodinu a přátele na škole.


Můj názor:
Protože jsem poslední dobou celkem, jak bych to řekl... Vytíženej... =D na boje s epickými zbraněmi a tak vůbec, prostě kosy smrti, pořádný zbraně, věci měnící se na zbraně, apod. tak mě tohle anime chytlo... =D Boje zblízka, kluk, který si jde tvrdě za svým a snaží se ochránit ty co má rád. Sen každého malého kluka, být bojovníkem a mít obrovskou sílu, takže jsem se vrátil do dětských let. Boje propojeny s usměvavými scénkami, jop, to je přesně dle mého gusta. Motýlí maska tomu dodávala nádech debilismu... =D Konec byl nečekaný, byl to zvrat, ale potěšilo mě to... Skončilo to dle předpokladů...













"To, co potřebuj..."

23. listopadu 2012 v 16:25 | TJB |  *Ze života*
Příjemný pátek,

konečně konec týdne a před námi víkend, že? =)
A já se rozhodl, že napíšu článek k tématu týdne, který nese název: "To, co potřebuji..."
Mám dvě alternativy →
(1) Co potřebuji? Teoreticky je to otázka, co se ptá doslova na to, Co potřebujete! Takže je to jídlo, pítí, spánek, sociální potřeby, rodinu, bohužel i školu, apod. Avšak když se nad tím zamyslím hloubš, zjišťuji, že nepotřebuji jen tyto důležité věci. Já vlastně potřebuji i jiné věci, nad kterými poslední dobou také přemýšlím často. Jsou to teď hodně prodiskutovávané volby na prezidenta. Co potřebuji? Potřebuji, aby byl zvolen někdo schopný, aby to tady nebylo tak tragické. Potřebuji, aby proběhla v naší zemi nějaká rezolutná změna. Sakra, to si opravdu necháme tak moc srát na hlavu? Ono se to nezdá a vypadá to, že si vlastně jen stěžuji na naší zemi... Ale tak to opravdu neni... Jsme nehezky utlačováni romy a to nejsem žádnej rasista. Vláda je tragická a to, co se teď děje, je prostě zoufalý. Nemálo je mi z toho smutno. Jak se všechno zdražuje, výplaty se proserou někde ve vládě, někdo je ztopí, prohrajou v kasinech, použijí je jako úplatky. Mě třeba hodně ničí, když slyším povídat svojí rodinu o situaci, ve které se teď Česká republika nachází. To, co potřebuji já, je jen změna, aby se tu vedlo lépe, aby ty ve vládě tolik nekradli, aby jich tam nebylo tolik, protože tam jsou stejně k ničemu. Ale to už se dá považovat spíše za zbožné přání, protože tohle se nezmění a teď už to bude jen a jen horší. To, co potřebuji je, abychom neskončili jako Řecko, to potřebuji! A především si to přeji! A omlouvám se, že je to až tak moc sobecké...



(2) Aby to všechno nebylo tak nějak pesimistické a všelijaké... =D Tak jsem si připravil druhou možnost a druhou odpověď pro otázku: "Co potřebuji...".
A tady už je to samozřejmě snažší napsat... =D To, co potřebuji je, aby Japonci, kteří tvoří moje oblíbené anime se občas trochu zamysleli a projednou to anime doopravdy zakončili, ale s nějakým lepším koncem!!! =D Ano, je to tak! Když už anime opravdu skončí, končí tragicky. Hrozně špatně! Znám minimum anime, které končí dobře a k tomu, že končí se dostanu hned v další větě... =D Protože pak jsou anime, které neskončí. Animátoři si prostě nechají zadní vrátka, kdyby někdy dostali chuť se vrátit k dodělání toho anime. HOUBY! =D Už se k tomu povětšinou nevrátí a tím pádem, nám obyčejným smrtelníkům nechají bezesné noci plné strastí... =D Nedokončené anime je opravdu za trest, i když končí dobře... Ale vlastně možná beru nedodělaný konec, než nešťastný konec... To si vždycky můžu jít akorát hodit mašli... =D


Tak snad jsem vás tímto článkem nějak zaujal nebo přinejmenším prostě vnesl něco jiného... =D
Silně pochybuji, že bude někdo uvažovat tak jako já, ohledně té první odpovědi, ale jestli někdo takový je, tak mi třeba dejte vědět, že v tom nejsem sám... Protože jsem za tyto podobné názory spíše kamenován... ;) A byl bych opravdu rád, kdybych v tomhle "boji" nebyl sám... =) Je to naše země a přál bych si, aby se s tím něco začalo dělat, ale sám vím, že tyto řeči tomu prostě nepomůžou a ani s tím nehnou...


prorelaxovanej večer přeje

TJB! =)







Ukázka umění III.

22. listopadu 2012 v 16:57 | TJB |  *Kreslení*
Zdravím =),

Přidávám další ukázku někdejšího mého tzv. kreslení... =D Když se na ty obrázky tak nějak dívám, říkám si, že to byly celkem dobrý časy... =D A já se za ten čas trochu změnil... Trochu víc =D Je to až děsivé, co všechno mě změnilo...





Vím, není toho moc vidět... Ale tak něco málo se z toho vykoukat dá.. Jinak je to samozřejmě zpárování z Hetalie - Anglie a USA...




A tady je ještě jednou Stein a Spirit... O něco horší kvalita.. =D Bohužel jsem se do toho nějak zažral...
Popravdě, začínám se bát, že jsem byl zcela pohlcen jak Anime tak yaoi... =D Teď už jenom dělat jakoby nic, být normálním studentem a po večerech se hezky v tichu dívat... =D





Příjemný večer,


TJB! =D

Okane Ga Nai!

22. listopadu 2012 v 9:50 | TJB |  Recenze - YAOI
První recenzi dělám na anime YAOI a to na : OKANE GA NAI
Informace:
Název v AJ: No money!
Název v ČJ: Žádné peníze!
druh: OVA
počet dílů: 4
délka: cca 30 minut (+ úvodní a závěrečné titulky)
rok vydání: 2007






Děj:
Univerzitní student Ayase Yukiya je prodán v aukci, aby splatil dluh svého bratrance Tetsua, který vystoupal do nehezkých čísel. Zaprodání Ayaseho těla by všechny dluhy splatil. Dražba jde vcelku rychle a je skoro u konce, než dovnitř vejde vysoký muž, který v kufříku nese 120 miliónů.


Vysoký muž se jmenuje Kanou Somuku, neuvěřitelně bohatý lichvář, který přispěchal Ayaseho zachránit z jediného důvodu. Kdysi, když seděl jeden večer v dešti a byl zraněný, k němu přišel právě Ayase a snažil se mu pomoct. Nicméně je pro něho Ayase opravdu neodolatelný a tak mu dá hned první den najevo, jak to bude u nich chodit. Ayase je nucen zaplatit částku, za kterou ho Kanou koupil. 120 miliónů je však poněkud vysoká částka pro studenta, ale Kanou si ho pojistí a rozhodne se mu platit za každou noc strávenou s ním (částka činí 500 tis.).
Postupem všech 4 dílů se mezi nimi vytvoří zvláštní pouto, nabere to všechno zajímavých rozměrů.


Můj názor:

Popravdě ani nevím co přesně si o tomhle anime myslet. Je to takový - Oh. =D První dojem byl asi zděšení, ale když se na to dívám zpětně a občas o tom přemýšlím, tak zjišťuji, že to možná ani tak hrozné nebylo. Nekončí to žádnou smrtí ani ničím podobným, takže to vlastně končí dobře a když se mezi nimi vytvoří ten jejich vztah, tak si vlastně nemám proč stěžovat... =D
Třeba se na to zase někdy podívám, ale asi to neni pro yaoisty - nováčky... =D Je to o něco silnější...


*Recenze*

21. listopadu 2012 v 10:20 | TJB |  Anime - recenze
Yes,
tenhle článek vám samozřejmě nic nedá... =D Vlastně je i celkem nudný. Zveřejnil jsem ho jen proto, abych dal vědět, že bych rád začal psát recenze na různá Anime a to povětšinu na ty, které jsem viděl... A není jich málo! =D Už jako dítě jsem viděl plno anime, jen jsem si to neuvědomil... Ale popravdě, dost lidí na mě kouká, když jim potom, co mi zarputile tvrdí, že se nedívají na anime, řeknu, že Pokemoni, Digimoni a dokonce i Beyblade je anime, jednoduše mi nevěří a dál mi tvrdí, že jsem úchyl, když se dívám na kreslený animáčky... =D Můžu být rád, že neví o yaoi.. =D


Anyway, sice je dost anime, které jsem viděl, ale i tak → Kdyby jste chtěli nějakou recenzi na nějaké anime, které znáte *VY*, klidně mi ho sem do komentářů hoďte a pokud ho budu znát, recenze by měla přijít během 2-3 dnů, pokud anime znát nebudu, jednoduše ho začnu sledovat a kdyby nebyl zkrátka čas na sledování anime, holt prolezu veškerou literaturu (V tomto připadě blogy a stránky) o tom anime si něco přečtu a pak sesmolím do článku, co jsem o tom anime zjistil...
Není to výhodné, ale když bude anime, které ste neviděli a budete chtít trochu vědět do čeho jdete... Samozřejmě jednoduší je si to sám vyhledat na blogu než čekat na nějakýho maníka, než sepíše vlastní názor, ale pro pobavení a zabavení mě.. =D


Tohle by bylo asi tak všechno, co jsem chtěl tímto článkem říci,


zbohom,


TJB! =D


Ukázka umění II.

19. listopadu 2012 v 20:04 | TJB |  *Kreslení*
Přesně tak =D,
tohle je pokračování ukázky někdejších mých výtvorů... Tak samozřejmě na některé jsem patřičně hrdý a na dalších vidím tunu chyb, nejradši bych si ten obrázek vzal od lidí zpět, přegumoval a trochu poupravil, ale co už... =)
Tady je tzv. Shinigami Chop, což je opět ze Soul Eateru... Jak říkám, ta éra tu byla... =D
A tady už jsem začal s yaoi... =D Samozřejmě mouchy to má... Je jich celkem dost, ale nemohu to vrátit... =D
Jinak samozřejmě Soul Eater zpárování Steina a Spirita...

Doufám, že se vám líbila i druhá ukázka... =)

TJB! =D

Ukázka umění

18. listopadu 2012 v 9:19 | TJB |  *Kreslení*
Dobré ráno! =)

Po včerejším rozhodnutí psát opět blog a rozhodnutí vrátit se ke kreslení a psaní povídek, sem dávám nějakou mini ukázku z mého dřívějšího kreslení.
Zatím sem dám jen dva obrázky a postupem času další dva a další dva... =D Ať to tu neni zaspamovaný... ;)



Tady je první. Na zakázku - Kreslen Deidara.






A jako druhý obrázek je Slunce ze Soul Eateru, popravdě byla éra, kdy jsem kreslil jen ze Soul Eateru, takže další obrázky budou taktéž ze SE... ;)


Snad máte nějakou malou představu o tom jak kreslím a třeba se vám to i líbí... =)


TJB! =D

Kreslení

17. listopadu 2012 v 22:05 | TJB |  *Kreslení*
Takže...

Sice jsem si zvykl na čmárání jednou za měsíc, ale opět bych rozjel kreslení na zakázky... =) Samozřejmě sem hodím i obrázky, které jsem kreslil dříve... Některé začátečnické a ty nedávno kreslené... Aby jste měli tak říkajíc přehled o mém "umění", aby jste si pak neobjednali něco v domnění, že to bude jak od Picassa... =)
Už jsem na zakázky kreslil dříve... A teď už kreslím jen pro lidi ve škole... Zjistil jsem, že mi kreslení neznámých postav prostě chybí! Takže se k tomu s radostí vrátím...


Ne, že by to bylo nějak specifické, ale spíše se zaměřuji (samozřejmě) na anime. Ale při dobré vůli, náladě a praštění múzou bych se vrhl klidně i na jiné návrhy! =)


Příjemný večer,



TJB! =D

Začátek

17. listopadu 2012 v 21:18 | TJB |  *Ze života*
Takže, zdravím... =D

Většina si mě asi nebude pamatovat. Však jsem taky neblogoval minimálně 2 roky, ale byli doby, kdy můj blog byl celkem navštěvovanej, než jsem se rozhodl pro realitu a blog smazal.
Popravdě, teď toho celkem lituju... =D Ale co můžu dělat? Už to nevrátím, byl jsem mladý a myslel jsem, že se zbavím těch zvyků... Tím, že jsem se jich nezbavil, jsem se vrátil k blogování... =D
Co na to říct? Třeba mne najdou staří přátelé a začnou ke mně chodit zase pravidelně... =D Uvidím, co s tím blogem provedu...
Snad ho dokážu dostat zase aspoň trochu na vrchol a především budu blogem těšit lidi... =) Jak povídkami, obrázky, tak i obyčejným pokecem... =)

Takže, prozatím se loučím a toutou hodinou se zapřísáhám k rozjetí tohoto blogu...

Váš,

TJB =D