Yaoi svět je jen pro silnější! =D

Shut up and give me a time!

16. dubna 2013 v 17:40 | TJB |  *Kreslení*
Příjemné úterý =),
jak se daří? =D U nás ve škole je teď strašně moc velký fofr, že zařizoávní velkého výročí a já, exhibicionista =D, jsem se dostal do týmu, který má na starost veškerou techniku... Tak se aspoň nenudím, ale zabírá to totálně čas, když do toho započítám i písemky... -_-"

Jinak čas prostě opravdu není... Ale co zjištuji, tak i lidi kolem nemají skoro na nic čas.. I z jiných škol, v zaměstnání jsou všici vytížení. Je to celkem zajímavé a na zamyšlení...
Nemám čas na kreslení, na přátele (i když pro ně si ten čas opravdu snažím najít), ani na sledování anime... Dříve mi zabralo jedno anime tak týden (cca 26 dílů)... Teď sleduji jedno anime, které má právě 25 dílů a louskám ho už skoro měsíc? Neuvěřitelné... A pravidlo u sledování anime... =D Mezi tím, co sledujete jedno anime, se vám na seznam, které chcete vidět jako další, připíše minimálně dalších 6. Tudíž nestihnutelné... Už nutně potřebujeme letní prázdniny... =D


Nebo jsem jediný a vy máte dost času? =D


Ale po nějakém tom týdnu mezi prací, školou jsem stihl sesmolit i pár obrázků pro kamarádku... =D





Příjemný večer, málo učení, hodně zábavy, koníčků =D


TJB! =D
 

FanArt

3. dubna 2013 v 18:33 | TJB |  *Kreslení*
Přeji krásný podvečer snad bez učení =)


Až teď! jsem se dokopal k tomu, abych vyfotil ten obrázek... -_- měl jsem jej vyfotit už v pondělí... No, nepovedlo se mi to ani v úterý a udělal jsem to až dnes... Jsem vážně línej... =D Ale ještě to můžu hodit na školu, že toho mám prostě hodně. =O


Slíbený Kise s Yukinou =) myslím, že netřeba představovat =D


A v prohrabováních starý věcí, jsem ještě našel jeden obrázek, tak... proč ho sem neštoupnout! =D




A opožděně se ptám, jaké byly Velikonoce? =D Stráveny ležérně jako u nás? Postel, postel, postel, venčení, venčení, postel, kniha, malování, venčení a občas proloženo jídlem? =D

TJB! =D

Volno

1. dubna 2013 v 14:04 | TJB |  *Kreslení*
Zdravím =) a přeji dodatečně a ohraně veselé Velikonoce


Ohraně... =D To proto, že to vidíte asi všude možně (blogy, fb, reklamy) a někteří třeba Velikonoce ani neslaví... Tradice Velikonoc se podle mě dodržují hlavně mimo větší města... V těch městech už to tak není či jen velmi výjimečně... =)

Ano, velmi známý obrázek z mangy =)

Nicméně, o prázdninách se má ruka chopila opět tužky a splodila dva obrázky =D

Ale jelikož jsem líné prase =D ještě jsem druhý obrázek nevyfotil (KisexYukina) ... Přidám ho během dneška, až bude chuť =D


-___- zítra opět do školy,

TJB! =D
 


Mirai Nikki

1. dubna 2013 v 13:45 | TJB |  Anime - recenze
Další recenze na → MIRAI NIKKI

INFORMACE:
Název v AJ: The Future diary
Název v ČJ: Deník budoucnosti
druh: TV série
počet dílů: 26
délka: cca 24 minut
vydání: 2011

Děj:

Bůh Deus se nudí. Hodně se nudí a tak vymyslí pro své potěšení "hru o přežití". Zapojí do ní 12 lidí, kteří hráli důležitou roli v životě. Hlavním hrdinou je Amano Yukiteru, který vždy jen pozoroval ostatní děti, lidi a vše zapisoval do svého deníkového mobilu. Není proto divu, že si ho Deus vybere jako *prvního* a postupně do hry zatáhne ostatní. K Yukkimu se přidá Gasai Yuno, která sehraje druhou největší roli ve hře. Yukki získá mnoho nových přátel a některé ztratí. Úkolem hry o přežití je zabít ostatních 11 uživatelů deníků budoucnosti a stát se novým nástupcem Boha, kteý ztrácí existenci.
Anime je plné zvratu, překvapení a nečekaně velký výbuch emocí.


Můj názor:
Ačkoliv jsem si ze začátku říkal, že to bude normální klasické anime, které mě zaujme a bude zajímavé... Mýlil jsem se. Ve velkém. Akorát se potvrdilo, že si nemám dělat obrázky dopředu. Něco tak úžasného... nečekal jsem to. Zapisuje se do pětice skvělých anime. Tohle není možná každého šálek kávy, ale já jsem se v tom utopil. Neskutečně dechberoucí a opravdu plné zvratů. V každém díle bylo něco, co mě překvapilo. Možná to je trochu drastické, možná to je trochu šílené, ale je to úžasné. Mirai Nikki si mě získal tak jako zatím málo anime.
Jsem rád, že jsem na tohle anime narazil a měl jsem tu možnost ho celé vidět. Neuvěřitelné. =)
Tak třeba se najde někdo, komu se tohle anime líbí taky a třeba i tolik jako mně.. =)




3 měsíce ← dlouhá doba!

21. března 2013 v 21:29 | TJB |  *Ze života*
Přeju krásný večer!


Tak jsem tady s článkem na jedno ne příjemné téma. Takže kdo nechce číst o nemocnicích, doktorech, nemoci, zoufalství tak snad radši překlikněte... =)
Jinak jsem se snažil, aby to nevyznělo všechno tak drasticky (i když to ani tak moc drstické nebylo =D).


26.11.2012 vše vypuklo. Jak jsem dříve psal, byl jsem u doktora na normální prohlídce a jemu se nelíbili odběry krve. Popravdě se mu nelíbili hodně, ale doktoři holt k jejich povolání přibrali i herectví a tak mi nic neřekl a jen mě s kouskem papírku poslal na jiné oddělení. To co se tam dělo nebudu znova psát, vše je napsáno zde = http://sekaianimeyaoi.blog.cz/1212/nemoc-leukemie . Nebo vše... To co se dělo na oddělení. ;)


Co se dělo dál? Když jen zestručním, že jsem se vrátil s vyhodnocením ke svému lékaři a ten začal okamžitě jednat a plánovat různé chemoterapie, přejdu rovnou k tomu, co se odehrávalo doma. Přijel jsem domu a první, co jsem mohl udělat, bylo, že jsem šel ven se svým psem. Při cestě mi začalo pomalu zapalovat, že to není moc v pohodě, a že mě v tuhle chvíli můj každodenní optimismus opouští. Po hodině a půl jsme se s Izzie vrátili. Sedl jsem si na postel a pak z donucení začal Izzie drbat. Čučel jsem do stěny a stále čekal, až se vrátí otec. Když konečně práskly dveře, vyběhli jsme s Izzie do předsíně. Chvilku jsem tátu poslouchal, jaké problémy měl ve firmě, a co musel řešit. Při zpětném pohledu mi běhá mráz po zádech. Neměl jsem odvahu mu to povědět. Takový ten pocit, jak máte knedlík v krku a popravdě, v tu chvíli jsem měl chuť nejvíc křičet. Rozbít vše, co se dalo. Stále mi v hlavě kmitala věta: ,,Tohle přeci není fér!" Ano. Až takhle sobecky jsem se choval. Dovolil jsem si obviňovat život z toho, že není fér.


Nicméně, knedlík v krku jsem musel překonat. Není to pětka ve škole. Není to důtka ze školy. Není to vyhazov z práce. Je to závažná nemoc, které může slabý člověk podlehnout do měsíce.
Začal jsem naši konverzaci tím, že jsem tátu upozornil, že jsem byl na té kontrole. Věděl jsem dobře, že se mě zeptá, jestli to vše proběhlo v pořádku. Hrabal se v různých papírech a hledal nějaké důležité papíry ohledně firmy. Pověděl jsem mu, že mě doktor poslal na vyšetření krve. Táta se otočil a zeptal se mě, proč mě posílal na zbytečné vyšetření? Krev mám snad v pohodě ne? Přes vše, co se ten den stalo... dost chabě jsem se usmál. Dokázal jsem se mu podívat do očí a i když to zní slabě... po tváři mi začala stékat slza. "Mám leukémii" jsem dokázal zašeptat... pak už si to pamatuji dost matně. Propadl jsem ve velkou hysterii. Jak to bývá v těch akčňákách, sesunul jsem se k zemi a neubránil jsem se žalostným výkřikům již zmiňované věty - "Žvito je nefér!", "Proč já?", "Za co mě kdo trestá?" a "Tohle jsem si nezasloužil!" Copak já mám právo říkat, že jsem si něco nezasloužil? Rozhodně ne.


Asi po tří hodinovém utěšování, bezúčelném, mi táta nakázal, ať jdu do postele a vyspím se. Chtěl to probrat až další den. Bylo pondělí. Sliboval mi, že mě nepustí do školy, že to se mnou probere a něco vymyslíme. Slovy a ani písmeny nedokážu vysvětlit, co všechno se najednou prohánělo v mé hlavě. Když se na to tak dívám dozádu a přemýšlím o tom... bylo to možná až přehnané. Hrudník se mi začal svírat ve velkém. Dusil jsem se a nemohl se plně nadechnout. Bál jsem se o svůj život a uvědomoval si, že už chápu podstatu toho, proč jsem se vždy usmíval. Život jsem vždy miloval. Choval jsem se k lidem mile, pracoval jsem v létě v útulcích. Dobře... teď to zní jako, kdybych byl převtělená Matka Tereza (-_-) =D, ale chápete podstatu toho, co se snažím napsat. Za Boha jsem nemohl pochopit, proč se to děje mně. Šílel jsem. Táta se o mě ten večer opravdu bál. Stále jsem hystericky křičel na podlaze než mi táta přinesl z obýváku prášky na spaní. Podával mi je se slovy, že to zažene pocit úzkosti. Rychle jsem je do sebe naházel a stále jsem nemohl popadnout dech. Stále víc a víc jsem cítil, že umírám a nikdo s tím nic neudělá. A pak samozřejmě, už nic nevím. Usnul jsem díky práškům.


Táta slib dodržel. Další den jsem nešel do školy a řekl mu o léčbě o tom, co všechno se bude dít. No, další den už jsem do školy šel. Nemohl jsem zůstat doma a nic nedělat. I přes všechno, jak jsem se doma choval, jsem dokázal ve škole stále pracovat na plno. V kroužkách jsem makal, na tělocviku stejná zátěž a kamarádi byli také prioritou. Ale ještě ten den za mnou přišel třídní a pověděl mi, že o tom ví. Mluvil tiše. Mluvil na mě ve dveřích svého kabinetu. No, možná si mě měl radši pozvat dovnitř. Zabránil by tomu, aby se to dozvěděl kluk ze třídy, se kterým se dvakrát nemusíme. Zabránil by pak tomu, co mi denně bralo dost síly.



Celé 3 měsícej sem na veřejnosti chodil s hlavou vztyčenou. Stále se na všechny usmíval a vtipkoval jako doposud. Dokázal jsem to. V nemocnicích jsem se sestřičkami mluvil a i přes to, že jsem na tom byl hodně špatně. Vtipkoval jsem! Stále jsem se držel. Chtěl jsem ukázat, že i když se k Tobě štěstí, život, lidé otočí zády, stále je důvod se usmívat.


Začínám se trochu roztahovat... Nějak to zkrátím.

Přátelé mě drželi, podporovali a za to jim také nejvíce děkuji. Udělali to ve chvíli, kdy jsem je opravdu potřeboval. Za tenhle život ani nebude čas jim to všem všechno vrátit. Ale dost mě sráželi i lidi, kteří, slušně řečeno, leukémii přáli.


Měsíc a půl jsem chodil na chemoterapie a modlil jsem se, aby se dárce našel. Aby se objevil někdo, kdo by pomohl. Kdo by byl ochotný odebrat kostní dřeň, plazmu v mé krevní skupině. Přál jsem si to jako snad nikdy nic jiného. Abych to opravdu nenatahoval a přeskočil ten měsíc zoufalství, stísnění... a opravdu hodně pláče, dárce se našel. Šel jsem druhý den do nemocnice, připraven na operaci. Na boj o můj život. Čas ukázat, že to byla jen zkouška, kterou mi život dal. A já jej nechtěl zklamat. Ani svého otce, který u mě stál. Celou tu dobu a držel mě nad vodou. Po operaci jsem byl vysílený. Bylo mi strašně špatně, hůř jak po chemoterapiích. Měl jsem pocit, že umřu. Jediný pohyb a bolelo mě všechno. Skučel jsem v peřinách a na lidi se dokázal jen mračit. Táta se mnou seděl každý den a povídal mi různé věci. Práci omezil. Poprvé ve svém životě práci omezil a to jen kvůli mně. Byl jsem rád a v duchu musel děkovat všem strážným andělům, že při mne stojí a dávají mi sílu...
No, síla mne opustila... Po operaci jsem ještě dva týdny zůstaval v nemocnici. Měl jsem notebook, knihy.... měl jsem o zábavu postaráno. Facebook → přátelé... Psali mi, jak se mám. Gratulovali mi, posílali mi učení a psali, že se těší až mě uvidí.

Byly tu statusy... Statusy, které jsem neměl vidět. Možná jsem měl zpřísnit soukromí na facebooku, možná jsem si měl uvědomit, že plno lidí, co si hrálo na mé přátele, prostě přátelé nebyli.


Přečetl jsem si pár hezkých statusů. Některé "tajně" kryty na vlastních profilech... No, ti větší frajeři se nebáli mi to hodit na zeď. Četl jsem plno komentářů, jak mi přejí smrt. Že si jen hraju na něco, co nejsem. Snažím se všem vetřít do přízně. Svůj úsměv jen hraji, není upřímný a je více falešný než zuby jejich babiček. V první chvíli jsem nevěřil vlastním očím. A když jsem si všiml, že jim občas přitakávají lidi, se kterými jsem se normálně bavil a tvrdili mi, že jsem přítel a kámoš....... trochu mě to ranilo. Ale rány od života jsem se chtěl naučit přijímat. Příspěvky jsem ze své zdi mazal. Na svých profilech mohou mít, co chtějí. Nechci, aby takovými slovy a nadávkami špinili moji zeď.


Teď? Ještě chodím na chemoterapie. Mám skoro vyhráno. Já věřím, že to tak život chtěl. Možná proto, abych poznal, že z 8 přátel ve třídě, jsou ti praví jen 3. Ano... 5 jsem jich musel vyloučit z bližšího okruhu. Zjistil jsem, že nehrají fér a tím, že jsem jim věřil a prozradil, co se děje s mým tělem, jen hloupě donášeli k druhé straně, se kterou si nerozumím.


Těm lidem... já se směji. =) Vlastně, to je špatný výraz. Lituji je. Já překonal leukémii. Chci být jednou o něco více sobecký a říct: "JÁ VYHRÁL NAD LEUKÉMIÍ! Dokázal jsem to! Po dlouhé době se cítím jako silný člověk!" Teď se můžu vrátit do normálního žití. Učení, přátelé a především rodina. Izzie a táta. A z mobilu jen mažu smsku od své "mámy", ve které stojí dvě slova.... Dvě slova, o kteréj sem sice stál, ale z očí do očí. Možná i její objetí.... Možná její lásku.


"Hodně štěstí" ← Děkuji mami. Jsem rád, že si na mě také myslela a věřila si, že nad nemocí vyhraji.





Uf.... Tak nějak jsem to sesumíroval... Vím, je to dlouhé a asi se vám to nebude chtít ani číst, ale třeba někdy budete mít dlouhou chvíli. =D (hodně dlouhou! =D ) A děkuju, že jste to dočetli až sem, vážím si toho... I když to třeba nění moc záživné a je to spíše... sobecké... ;) Děkuji vám!


Přeju krásný večer a příjemný zítřejší pátek,


TJB!


Články

21. března 2013 v 16:20 | TJB |  *Ze života*
Zdravím =),



Čtvrtek za námi a zítra už jen pátek, pak konečně vytoužený víkend! =D Jak já se na něho těším. Já si tedy užívám každý den nebo se o to snažím, ale i tak. Vidina víknedu člověku vždy zamotá hlavu. =D To už pak vidíte v těch třídách a i na ulicích, jak jsou lidé v pátek úplně jiní, usmívají se, mají prostě o hodně lepší náladu. =D Je to zábava sledovat, ale taky se občas musím zamyslet, že proč se ty lidé nebaví i o normálním dni? Možná k tomu zrovna nemají důvod, ale někteří by to určitě dokázali. =)) Úsměvy kolem mě mi dost chybí. =D


Takže, tenhle večer bych sem chtěl rád hodit článek na předešlé tři měsíce. Zkrácený, sešmikaný a třeba i trochu poupravený... =) Všechny informace kolem něho budou na začátku tak teď k tomu nic nepřipíšu... =D Tak třeba si to přečtete a třeba vás to i nějakým způsobem zaujme.


A ještě postuji obrázek, který jsem nedávno viděl, hodně mě pobavil. =DDD

Tohle je chvíle na zasmání.. =D


Přeji prozatím příjemný odpoledne a úsměv na další chvíle! =D


TJB! =D

Po dlouhé době =)

20. března 2013 v 18:49 | TJB |  *Ze života*
Příjemný večer =),

Pekelně dlouhou dobu jsem tu nebyl aktivní z jednoduchého a prostého důvodu...


Leukémie. Popravdě to bylo nechutně těžké, ale tak nějak jsem se s tím popral. Prozatím. ;)
Někdy v budoucnosti bych na to rád napsal nějaký článek, pojednávající o té nemoci, o lidech, co ji měli etc... =)


Ale jsem zase tady a snad mě jen tak něco neskolí. Ale otázkou zůstavá → může se na tomto blogu rozvíjet aktivita? Znova? Zvládnu to? Má to cenu? Přidávat sem budu a snad by na to mohlo být i více času. Tak snad... =)


Přeju všem příjemný večer a zítra hodně síly do školy a třeba i do práce! =D Blížíme se k víkendu!



TJB! =D

Vánoční povídka

24. prosince 2012 v 10:49 | TJB! |  Povídky
Hezky prožité Vánoce =),

Jako "Vánoční dárek" jsem sepsal společně s ještě jednou mojí kamarádkou takovou mini povídečku. Kratičká jen tak na přečtení, na pár minutek... =D




!VAROVÁNÍ! - POVÍDKA JE NA YAOI TÉMA (KLUKxKLUK)
Homofobici raději nečíst!


Chigo kontroloval hodinky každou vteřinu a nemohl se dočkat, až na hodinkách naskočí šestá hodina a domů se vrátí Shin. Každé pondělí na něho takto čekal, protože v pondělí vždy končil v práci dříve, ale dnes to bylo jiné. Dnes Chigo do práce nemusel a celý den uklízel a připravoval byt na tento večer. Seděl s telefonem na zemi a čekal, až uslyší klíče v zámku.
Shin už konečně končil v práci, a tak si vzal brašnu a vylezl z budovy na chodník. Otřásl se při náporu zimy, která na něho udeřila. Vytáhl deštník a rozevřením tak zabránil sněhovým vločkám padat na jeho hlavu a za krk. Hodlal se ještě zastavit v obchodě. Všechno nakoupil už před týdnem, ale na jednu maličkost zapomněl. Skočil do obchodu a nakoupil velký balík prskavek. Jeho miláček si přál na Vánoční večer hodně prskavek, chtěl mu je dopřát. Je to to nejmenší, co pro něho může udělat.
Vylezl z obchodu a opět se vydal na cestu domů. Shin se neuvěřitelně těšil. Budou to jejich první společné Vánoce. Rád vzpomínal na první setkání.
V diskontu, který stojí pár minut od jeho práce, byl zrovna Shin nakupovat jídlo na další dny a všiml si osoby, kterou za těch pár minut, co byl v obchodě viděl nejméně sedmkrát. Vždy byla záhadně ve stejnou dobu, ve stejném oddělení jako byl on. V domácích potřebách, pro kutily, oddělení s jídlem, elektronikou. Vždy tam byl, dělal, že si také vybírá. Pokaždé měl košík spíše prázdný a koukal k němu. Pak už začal Shin opravdu chodit do obchodu každý den jen proto, aby se přesvědčil, jestli tam opět je. Vždy tam byl a vždy byl tam, kde stál Shin. Později už Shin nedělal, že o tom neví a začal ho zdravit. Z počátku mu Chigo neodpovídal a vždy se jen červenal a něco mumlal. Ale jako první se odhodlal k prvnímu kroku a zapovídal se s Shinim. Později se pak začali scházet na jiných místech, než byl obchod. Po dvou měsících intenzivních schůzek Shin zjistil, že se do toho svého stalkera zamiloval. A po dalších třech měsících na to, už ho žádal, aby se k němu Chigo nastěhoval. A tohle jsou jejich první svátky, které budou společně slavit. Usmíval se a představoval si v hlavě, jak dnešní večer bude vypadat.
Shin odemkl vchodové dveře a kráčel rovnou k výtahu. Než se dveře stačily zavřít, vběhla dovnitř domovnice, která se právě vracela z nákupu.
"Dobrý večer, z práce?" otázala se Shina a zmáčkla 4. poschodí.
"Ano, konečně jsem se dočkal týdne volna." Shin se na ni usmál a přešlápl z nohy na nohu. Už chtěl, aby vyjel do 6. patra.
Ve 4. poschodí domovní vyšla a dveře stále držela.
"Mimochodem, máte u sebe nájemníka?"
Nikdo v baráku nevěděl, že má Shin tak nějak jinou orientaci. To, že si nevodí domů holky, lidé přikládali tomu, že nemá žádný čas a je věčně věku v práci. Takový vztah by nevydržel ani za nic. A přesto vztah má a je nadmíru šťastný. Vlastně nikdy nebyl šťastnější. Potkalo ho to nejlepší, co mohlo a víc nepotřeboval.
"Ano, bydlí u mě bratranec. Stalo se něco?"
"Nic velkého. Sousedé si jen stěžovali, že je občas v takovouto pozdní hodinu menší kravál, ale opravdu nic, co by mělo narušovat lidi v baráku."
Domovnici znal už skoro tři roky. Věděl, že není zlá a nesnaží se ho vyrazit z bytu. Pokýval hlavou a slíbil, že mu domluví. Zmáčkl 6. patro a nechal se vyvézt. Došel ke dveřím a strčil klíč do zámku. Vešel a zhluboka se nadechl. Byt byl provoněn čerstvě napečeným cukrovím. Musel uznat, že se Chigo snažil ze všech sil. Boty byly srovnané, stůl čistě prostřený a na sporáku se hřálo jídlo. Ano, nemohl mít lepšího partnera, než měl teď.
"Chigo! Jsem doma!" křikl, zatímco si sundával sako a pokládal ho na opěradlo gauče.
Neozýval se. Nakoukl do koupelny, ale tam byla tma, jen to tam vonělo po pěně do koupele. Takže se jeho cukroušek už dávno umyl a nepočkal na něho? Došel k ložnici a začal šmátrat po vypínači, aby viděl alespoň něco.
Když rozsvítil, musel se usmát. Na posteli ležel Chigo. Byl natažený přes celou postel. Jeho oblečení bylo rozházené po zemi a on byl ovázán modrou saténovou stuhou. Shin se kochal pohledem a snažil se vrýt si do paměti každičký detail.
"To je dobře, že už jsi doma! Čekám tu na Tebe." zapředl spokojeně Chigo a posadil se na postel.
Sladce se usmíval na Shina a užíval si, jak se Shin drží, aby po něm hned na místě neskočil.
"Chigo, to ses pro mě takhle ustrojil? Jeden pohyb a mašlička je dole…"
Chigo nevinně zamrkal. "To ne já. To Santa. Luskl prsty a řekl, že se prý budu vyjímat jako dáreček pro tu nejkrásnější osobu na světě. Tady vzadu je i Tvá jmenovka." s těmito slovy se na Chiga otočil zády a vystrčil na něho pozadí.
Shin k němu došel a jemně pohladil stuhu.
"Nesahat! Je teprve půl 12. Ještě nejsou Vánoce! Dárečky se rozbalují až na Vánoce." škádlil Chigo Shina a odtáhl se od něho na druhý kraj postele.
Shin si rozvázal kravatu a přelezl postel k Chigovi. Chytil ho za ruku a políbil jí.
"Kašlu na pravidla, chci si své dárky rozbalit teď. Vlastně, na ostatních dárcích mi ani nezáleží. Chci jen a jen Tebe. Prosím, buď mým."
Chigovi taková slova lichotila. Cítil se být milovaným a chtěným. Sice Shina škádlil, ale sám si přál, aby Shin porušil "Vánoční pravidla" a vrhl se na něho. Rozvázal jeho pracně zavázanou stuhu a mohli si dopřát potěšení v náruči toho druhého.
Shin ho položil na postel a vlezl si na něho.
"Dal sis s tím velkou práci viď?" stále se na něho usmíval, ale cítil svrbění v ruce, ve které držel konec stuhy. Stačí jeden pohyb rukou a Chigovo tělo bude jeho.
"Nedal, to byla maličkost. Vyhlížel jsem z okna, abych věděl, kdy přijedeš a já to stihl."
Shin se zasmál. Tohle mu jako odpověď stačilo, vzal to jako vybídnutí. Trhnul rukou a už držel v ruce saténovou stuhu, kterou hbitě odhodil do kouta. Lačným pohledem se kochal Chigovo krásné tělo. Chigo mu začal rozepínat košili a pomohl mu ji sundat. Občas zavrněl, když se ho Shin dotknul anebo ho pohladil.
Shin na nic nečekal, vrhl se hladově na Chigovi rty. Vsál spodní ret a jemně ho stiskl. Rukou hladil a laskal Chigův penis a v hlavě mu lítaly myšlenky o tom, jak konečně našel štěstí.
Shin zahrnul jeho hruď polibky. Začal divoce líbat kůži u klíčních kostí. Miloval Chigovo tělo. Proto také, aby se Chigovi a jeho tělu nic nestalo, vytáhl z nočního stolku malou tubu. Dělá to proto, že nechce, aby to jeho miláčka bolelo. Za to všechno, co pro něho Chigo dělá, mu to musí nějak vrátit. Dostatečně připraven do Chiga vklouzl. Chigo zasténal, když nechal do svého nitra proniknout Sihnův úd. Chigo zaryl nehty do Shinových boků, když se Shin začal pohybovat. Shinovi dělal neskutečně dobře. Oba si spolu užívali slastné pocity, které zaplavovaly jejich těla. Shin vyvrcholil do Chigova těla. Chigovi stačil jen letmý pohled na slast prožívajícího milence a byl posunut ke stejné slasti jako byl Shin. Potřísnil Sihnovo i své bříško. Přitisknul se k němu a nechal se pevně obejmout. Spokojeně vrněl, takhle si představoval, že to bude probíhat. Byl opravdu šťastný. Nemohl se dočkat, jak se bude Shin tvářit, až uvidí ten speciální dárek, co mu koupil pod stromeček… Koupil mu velikou, modrou hračičku, aby měl v sobě něco obrovského, všechno je jednou poprvé.
"Mimochodem, zastavila mě domovnice. Prý tu občas po večerech děláš menší kravál. Tak to vypadá, že Tě budu muset potrestat." pronesl Shin a začal pomalu sjíždět pusou po těle až k podbřišku, kde to všechno mohlo začít nanovo.



TJB! =D

Co se tu děje?!

23. prosince 2012 v 20:14 | TJB |  *Ze života*
Přeji příjemný večer =),


takže zítra už konečně Vánoce? =D (já vím, že to neni velkolepá informace,že o tom všichni víte =D) Užijte si Vánoce, prázdniny a volno v práci... =)


Téme tohoto týdne je "Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?" Jelikož jsem optimista a zajímám se o filozofii, nejradši bych tady napsal, jak jsou lidé zkažení a mysl raději neotvírají... Ale popravdě, to se mi nechce... Nechci sobě ani ostatním kazit příjemné svátky myšlenkami o tom, jak to tady není úplně ready... ;)
Napíšu sem, co jsem viděl a slyšel ve školce, když jsem před třemi týdny šel pro bratránka do školky.
Stál jsem mezi dveřmi a čekal až si Martin (bratránek) posbírá všechno oblečení, své výtvory (které mi následně samozřejmě narval do rukou,abych je nesl... =D) a kousek ode mě seděla malá holčička s nějakým klukem a povídali si... Skoro jako dospěláci, seděli k sobě zády, navzájem se tak opírali a jen tak zírali na strop, celkem pasivní aktivita... Nepamatuji si,že bych jako malý něco takového dělal nebo o něčem takovém přemýšlel.
Holčička najednou začala chlapečkovi vyprávět, jak je jí líto pánů, co řídí naši zemi. Vyprávěla mu, jak se u ní doma každý večer rodiče rozčilují, křičí a každý večer chodí do postele nakrknutí. Říkala, že pak vždy jen tiše sedí a o všem přemýšlí. Zavře oči a přeje si vidět lepší svět, hodné lidi. Holčička pokračovala. Skoro tam brečela, že je smutné, jak všichni lidé ty pány nesnáší. Že musí mít tolik nepřátel, proč se prý ti pánové nechovají slušně k ostatním lidem? Proč prý berou peníze starým lidem? Bylo vidět, že jí to je všechno opravdu líto, načež se na ní ten kluk otočil, chytil ji za ruku a začal na ně nadávat. Říkal jí, že je nemá litovat, že jsou to zlí lidé, kteří nechtějí, aby hodní lidé žili, ale chtějí být bohatí a silní... Že nechtějí, aby malé děti jako jsou oni měly krásný život. Když slyšíte o tomhle mluvit malé děti, kterým je tak 4-5 let, zamyslíte se nad tím. Sakra, co je tohle za život? Když už děti v tak malém věku (já vím, že tomu ještě nemůžou rozumět, ale stejně, už jen ta myšlenka, že se nad tím pozastavují místo toho, aby si hrály!) přemýšlí o vládě a jsou tu i tací, kteří politiky litují, protože jsou nenáviděni...
Tihle lidé nikdy oči nezavřou... Budou krást dál, dál ubližovat a nahrabávat si pro sebe... Ale nemělo by se to řešit před malými dětmi, akorát je vystraší...
Marně zavírám oči a otevírám mysl. K čemu mi to je? Otevírám mysl pro lidi, kteří si to zaslouží... Rodina, přátelé a především pak optimistům, kteří se nebojí se se mnou jen tak zapovídat, zasmát se... ;) To je přesně to, co chci vidět, když otevřu mysl... =) Šťastné lidi, a jiné lidi kteří chtějí být také šťastní...




Dobře, vím, že tento článek byl krapet zmatený a vlastně úplně mimo všeho, ale chtěl jsem se o ten zážitek ve školce podělit...


TJB!

P.S. od pondělka už začnu přidávat konečně Anime ke shlédnutí... ;) Ať už tady je něco pořádného... =D

Dvě ohraná témata! *Přemýšlím*

20. prosince 2012 v 13:41 | TJB |  *Ze života*
Příjemné odpoledne =),
rozhodl jsem se napsat další článek plný mých rychle vylovených myšlenek, které se mi zjeví občas v takovéto hodiny. Rád bych pronesl pár vět k této týdenní situaci. =))

(1) První věc, kterou bych rád jakýmsi způsobem okomentoval je náš tzv. "konec Světa". =) Ano, toto otřepané téma,které se určitě řeší kdekoliv, kdykoliv a řeší ho kdokoliv, tak já nezůstanu pozadu. =D Lid se rozdělil na tři skupiny. 1) ti, co věří na konec světa, 2) logicky ti, co nevěří na konec světa a třetí skupina je samozřejmě ta, kterou to nezajímá... =) Ale proč se ty dvě hlavní skupiny hádají? Copak každý nemá právo na to, věřit si čemu chce? Já například spadám do druhé skupiny... =) Prostě Mayové ukončili kalendář, nic víc nic míň, ale nikdy bych za to nikomu nenadával... =) Ani omylem! Nechávám si své názory pro sebe a pokud se mne někdo na toto téma zeptá, můžu s ním v klidu debatovat a rozhodně se nehádat! =DD Přeci jen, jsem nekonfliktní typ. Ale když se na to podívám z jiné strany. Za poslední týden se první skupina rozdělila také na dva tábory → 1) jsou smířený, 2) jančí a chytají hystérii. Do druhé skupiny spadl můj tatík... =D Vcelku racionální člověk, vzdělaný... Ale občas mu holt přeskočí.... =D Radši s ním na toto téma nediskutuji, protože vím, že by do mě kéroval a nutil mi myšlenky... =)) Já se jen se zájmem koukám jak skladuje jídlo... =D Dělá tajné zásoby jídla a peněz až ten konec přijde. Pokud někdo přežije (doufá, že přežije on =D) tak prostě bude mít něco na ten "začátek". Je to jen tak pro pobavení a koukání jak tajně balí těstoviny, sušenky a já nevím, co ještě... =DD Je to sice přehnané, ale nikdy bych k němu nešel a řekl mu, že je prostě mimo a věří v největší kraviny světa. Né... =D Prostě je to táta a pokud mu hráblo, stojím za ním... =D
Takže pokud na toto téma máte svůj vlastní názor, jakože určitě máte, odvažte se a hoďte mi názor do komentářů... =)

A druhá věc:

(2) Jsou všmi milované VÁNOCE! Já jakožto silný optimista se neodvážím napsat, že Vánoce nesnáším. Ale vcelku mi přijdou jako normální svátek... Za mého ranného dětství =D to byly svátky klidu a míru... Seděl jsem u stromečku, rozbaloval dárky a na noc všechny vyskládal na postel a spal s nimi na další den... =D Prostě klídeček, pohodička, především pak prázdniny a klid od školy... Teď jen ve třídě poslouchám ostatní jak řeší, že nemají nic nakoupeného, ještě ani nemají stromeček... Jakej stromeček? =D My jsme před 3 lety zavedli to, že koupíme jen ty větvičky, aby to trochu vonělo, žádné velké kácení.... =D Ostatní skoro pláčou, že nemají napečené cukroví, jen 8 druhů... Jaké cukroví? =D My zavedli tradici → koupit si nějaké bonbony, trochu podpořit vietnamce u nás a hotovo... Maximálně upeču perníky... =D
Prostě by se to všechno nemělo tolik hrotit a spíše si užívat to volno!!! A libovat si v tom, že nemusíte vstávat do práce a do školy... =DD To je to poselství Vánoc... =D
Vím, že na tohle téma se objevují a budou objevovat články jak houby po dešti, ale neodolal jsem nějak sespat svou myšlenku.... =))

Snad jsem vás nějakým způsobem zaujal, třeba i pobavil a já přeju Veselé Vánoce pohodovej čtvrtek, ještě pohodovější pátek (páč je zítra konec světa! =D) a v Pondělí roztrháme balící papír... =D

TJB! =D

Kam dál